NextGEN Gallery Plugin Not found

Vstávání a uspávání | Štěpánka a Tomáš

Když jsem skládala tuhle uspávanku, v hlavě mi dokola zněla jakási jednoduchá melodie, které jsem chtě nechtě přizpůsobovala rytmus básničky – takže není tak hezky rytmická jako klasická říkadla. Na druhou stranu u uspávanky by to snad nemělo tolik vadit. Vyzkoušíme, uvidíme :-).

Dobrou noc

Maličký broučku,
teď potichoučku,
povím ti, jak mám tě ráda.
Toužím tě hýčkat,
když pod tvá víčka (možná je pro někoho reálnější varianta: „kéž pod tvá víčka“ :-) )
spánek se pomalu vkrádá.

Sluníčko vklouzlo
do peřin z mraků,
paní Tma objímá nebe,
když noční kouzlo
tiší zpěv ptáků,
já tiše obejmu tebe.

Následující sloka je vlastně požehnáním; nám žehnání a modlitby pomáhaly (ne stoprocentně, ale tak z 80%-90%, a bylo to to jediné, co pomáhalo) při nočních děsech našeho syna, kdy na sebe nenechal ani šáhnout a hrozilo, že si ublíží, jak se v postýlce mlátil. Proto, že věřím, že na některé síly stačí jen Bůh – i z této osobní zkušenosti – doporučuji  žehnat dětem před spaním každému rodiči, který alespoň v koutku srdce v Boha/Bohu věří. Berte to jako moji zkušenost a přesvědčení a zároveň používejte básničku, jak je milo vám :-).

Ať Bůh tvé spaní
od zlého chrání,
ať je ti každý sen milý,
aby tvé tělo,
sílu zas mělo,
až se k nám vrátí den bílý.

 

Následující písnička není moc uspávací, spíš je o tom, co u nás často uspávání předchází. Vznikla na společné dovolené, kde bylo mnoho jiných rodin, ale z dětí byl jediný Sam vzhůru dlouho do noci. Do textu píšu i možnosti pro noční dračice a pro děti obecně s delšími jmény než má Sam :).

Noční drak (na melodii Pátá)

Všichni šli spát,
Samík však běhá tu dál, (ev. „náš synek/Natálka/Matýsek/… běhá tu dál“)
občas mi zamává:
Pápá!
Chtěl by si hrát, (ev. chce si dál hrát)
já šel bych lehnout si rád,
on zase ze dveří chvátá. (ev. „když/teď zase ze dveří chvátá.“)

Den už končí,
noc nás honí,
on je stále svěží, (ev. „ona je furt svěží“)
odbilo už deset hodin,
jedenáctá běží,
náš milej Sam. (ev. „miláček náš“)

Závěr kluci:
A já za ním furt lítám,
ale že mám ho moc rád,
tak nenaříkám,
jsem jeho táta,
jsem rád, že Samíka mám. (ev. Matýska, Filípka, atd.)

Závěr holky:
A já za ní furt lítám,
ale že mám jí moc rád,
tak nenaříkám,
jsem její táta,
jsem rád, že Leušku mám. (ev. Marušku, Natálku, atd.)

 

V náruči (na melodii Mozartovy ukolébavky)

Ty moje princezničko,
má malá vlaštovičko,
umíš se nádherně smát,
teď ale zkus prosím spát,
u srdce budu tě hřát,
sen můžeš nechat si zdát, (ev. „příběh ti vyprávět snad“)
o tom, že Bůh tě má rád (ev. „jak moc tě táta má rád“, ev. „o tom, jak moc tě mám rád“)
víc, než si dokážeš přát.

 

Člověčí ukolébavka (na melodii Mravenčí ukolébavky)

Andílku náš (ev. motýlku, broučínku, Samíku, Toníku, Matýsku, Filípku, atd :-) ),
pročpak nespinkáš?
Copak tě asi trápí?
Tvé bříško snad? (ev. zoubky)
nebo noční chlad? (ev. nebo je to hlad?)
Nebo chceš náruč táty?

Máš očíčka uplakaná
a fňukáš trošku.
Dá na víčka pusu máma,
tak už spinkej hošku.

Pro holčičky:
Máš očíčka uplakaná,
teď polehoučku
dá na víčka pusu máma,
tak už spinkej broučku.

Už spinkáš nám,
nejsi vůbec sám,
i mně se oči klíží.
Zdá se nám sen,
slyšet jsou už jen
za oknem netopýři.

 

Probouzecí

Dobré ráno, andílku!
Čas opustit postýlku:
otevřít zkus očka obě,
snídani už chystám tobě.

Nechce se ti z teplých peřin?
Tomu dobře rozumím.
Vždy si řeknu: „Jen pár vteřin…“
Zavřu oči – a hned spím.

Dám ti ještě času trošku,
pak tě znovu probudím,
zatahám tě za tvou nožku,
na tvářičce zastudím.
O novém dni tobě povím,
jak se na tě těší,
na listí už pestré barvy jen pro tebe věší.
b) varianta časně jarní, nebo když prostě mrzne: jinovatku do trávníků pro radost ti věší.
c) varianta pozdně jarní: kapky rosy do trávníků teď pro tebe věší.
d) varianta letní: jahody už do záhonků pro tvou radost věší.
e) varianta zimní: vločky sněhu do všech větví pro radost ti věší.