Jednou jsem byl pozván na skupinku biblického studia. Viděl jsem tam Štěpánku, která mne zaujala, a vypadalo to, že jsem ji trochu zaujal i já. Chvilku jsem se ostýchal, ale nakonec jsem ji pozval na fotografickou procházku. Setkání bylo několik, ale čím dál tím více jsem měl pocit, že se snažím „dobýt hrad polštářem“ ( hrát nerovný zápas).

Mé obavy se potvrdily, když mi Štěpánka po mém dotazu, jestli by se mnou nechtěla chodit, dala košem. Mrzelo mne to, ale zájem o ni jsem neztratil. Čas plynul a moje naděje se rozplývaly. Na krátkou chvíli do mého života připlula jiná slečna, ale tento vztah neměl budoucnost. Po rozchodu s ní jsem si uvědomil, že se mi Štěpánka stále líbí.

Ani nevím, kdy přesně to začalo, ale Štěpánka po nějaké době od mého rozchodu již neměla tak sebeobranné reakce kdykoliv jsem se na ni podíval :-). Nastalo několik příležitostí Štěpánku podpořit a najednou byla zeď mezi námi zbořená. Nevěděl jsem, co s nově nabytým stavem dělat, a začal jsem trochu panikařit. Naštěstí si toho všiml kamarád a povzbudil mne, ať se Štěpánky znovu zeptám, jestli mne nechce poznat více. Byl to velký boj, ale nakonec jsem jej podstoupil a vůbec toho nelituju.