NextGEN Gallery Plugin Not found

Ostrý trek | Štěpánka a Tomáš

Ahoj všichni

Toto byl náš absolventský trek, taková záverečná zkouška, jestli dokážeme vést skupinu lidí po horách. Níže si o tom můžete přečíst něco více.
Trek se konal v srpnu 2013. Celá akce probíhala pod patronátem Křesťanského outdooru. Doporučujeme jejich další akce, případně si zkusit udělat kurz průvodce.
Teď již k samotnému treku.

první den: 12 km

prvni_den-12km

V Železné Rudě jsme se netrekově stavili na pozdní oběd a posílili se tak na výšlap na Debrník. Náročného stoupání hned v začátku jsme se naštěstí nezalekli a dostali se tak na patřičnou nadmořskou výšku. Pod Polomem jsme si udělali pauzu a zamířili na Jezero Laka, odkud to byl už kousek na naše první nocoviště – Hůrku.

[nggallery id=21].

druhý den: 16 km

druhy_den-16km

Celý den nás trápil déšť, o to víc nás v cíli potěšil nečekaný oheň v opuštěném krbu. Bůh je super.

[nggallery id=22].

třetí den: 11 km

treti_den-11km

Odpočinková procházka kolem slatí, místo na spaní super ve srovnání s tím, čeho jsme se báli.

[nggallery id=23].

Čtvrtý den: 15 km

ctvrty_den-15km

V půlce cesty nám bohužel došla baterka ve foťáku :-( .

[nggallery id=24].

Pátý den: 14 km

paty_den-14km

Poslední úsek do Strážnýho a poté cesta domů. Na fotkách chybí krásná jehňátka, kůzlátka a telátka, která se pásla v ranním mlžném oparu. Byli jsme tak ohromeni jejich krásou, že jsme zapomněli fotit, takže kdo s námi nebyl má smůlu.

[nggallery id=25].

 

Na závěr krátká zkušenost jednoho z účastníků treku – převzato z http://ko-trek.cz/?p=2986

Na konci července jsem dostala pozvání na „trek“ (vzhledem k mému nesportovnímu založení mi to slovo stále přijde ve spojení se mnou nepatřičné) na Šumavu, a protože jsem se stále modlila, co mám ve zbytku prázdnin dělat, a tohle vyžadovalo dostatečnou dávku odvahy na to, aby to mohla být Boží odpověď, rozhodla jsem se jet. Naše putování trvalo jen pár dní, ale přineslo mi ze všech prázdninových akcí nejvíce.

Ano, bylo to trochu bláznivé – vyrazit na 400 kilometrů vzdálenou Šumavu, abych tam denně chodila s téměř dvacetikilovým batohem na zádech, s několika málo lidmi, které neznám vůbec nebo jen z příležitostných setkání. Na pár dní vystačit jen s tím, co si neseme, nevědět, kolik je hodin, nebýt v kontaktu s nikým mimo účastníky, být přes den i v noci venku bez ohledu na počasí. A počasí nám zrovna nepřálo, a tak nám některé vyhlídky Štěpánka ukazovala jen na foťáku („co byste viděli, kdybyste něco viděli, kromě mlhy ovšem“), zažili jsme déšť i zimu.

A ve výsledku to asi bylo daleko lepší, než kdyby bylo všechno snadné. Zjistila jsem, jak může být krásná příroda v mlze a hlubokém tichu a o to víc si vážím chvíle podvečerního slunce, které nás zastihlo cestou k nádhernému jezeru Laka. Oheň, který jsme mohli nečekaně rozdělat ještě celí promáčení, byl pro nás skutečným zázrakem. Jedli jsme s nebývalou chutí a vděčností a stále nám přebývalo. Bez mobilu jsem se daleko víc mohla soustředit na „tady a teď“, slyšet víc Boha i lidi kolem, mohla jsem nahlédnout do jejich života skutečně zblízka a něco se naučit (a že bylo co). Především jsem se však naučila, že se můžu na Boha naprosto spolehnout a on mi dá víc, než čekám, a že On je všechno, co skutečně potřebuju, abych byla šťastná.

Jana  

 

Děkujeme všem, co s námi vydrželi a těšíme se na další akce.

S&T(&S)