Taky vám přijde, že klasická říkadla mají sice pěkný rytmus, hezky se na ně houpe, tleská, skáče, a tak podobně, ale většinou jsou dost padlé na hlavu – chci říct že nedávají moc smysl? Já prostě nedokázala vyprávět dětem o páscích na myší ocásky (tušíte někdo, co se tím myslí?). Pokud jste na tom podobně, můžete se inspirovat níže. Snažila jsem se, aby rytmus a melodie zůstaly víceméně zachovány, tak snad se vám budou dobře říkat a dětem dobře poslouchat. Zpětné vazby i zde vítám :-).

Chybami se člověk učí
Paci paci pacičky,
mám špinavé ručičky,
paci paci paci,
nedalo to práci,
paci paci pacičky,
zakop‘ jsem o tkaničky,
paci paci pac,
udělal jsem bác,
než se zase umažu,
radši si je zavážu.
Zamilované krávy
Hou, hou,
krávy jdou,
na louku za stodolou,
o býcích si špitají,
vemínkama houpají,
hou, hou,
líně jdou,
rychleji to nesvedou.

Zažehnané foux pas

Houpy houpy,
Samík má zas roupy, (ev. kdokoli vás napadne: Honzík, Mařka, … ale klidně i mamka :-))
ve skříni
v kuchyni
koláče mám pro tchýni,
houpy, houpy,
on mi je tam loupí. (ev. „…ona mi je loupí.“)
Houpy, houpy,
já nechci být skoupý:
„Klidně spapej si je tu,
tchýně drží dietu,
houpy, houpy,
dám jí radši kroupy.“